Page 204 - Odborna_publikace_PTV
P. 204
a dialektiky. Zenón z Eleje přivedl antickou Zmiňovaný Sókratés (narozen roku 469 př. Kr.)
filosofii k ontologii, tj. rozporu mezi rozumo- pozorně studoval a poslouchal všechny v té době
vým a smyslovým poznáním, a zamýšlel se nad v Athénách pobývající (trvale či dočasně) antic-
poznatelností světa, tedy dospěl ke gnoseologii. ké filosofy a rovněž se věnoval umění, hudbě
Atomismus navázal skoro na všechny předchozí a rozvíjel tak svou vzdělanost. V roce 406 př. Kr.,
filosofické školy a přinesl vlastní originální řeše- nedlouho po ukončení peloponéských válek, byl
ní. Svět se podle něj skládá z nejmenších nedě- dokonce členem athénské rady a jako jediný se
litelných a smyslům skrytých částic – ATOMŮ. dokázal postavit jejímu rozhodnutí o vykonání
Atomy vytvářejí poznatelné a hmatatelné věci trestu smrti nad vojenským velitelem, který proti
tím, že se shlukují a spojují, čímž vytvářejí mno- řecké tradici nedal důstojně pohřbít své zemřelé
hotvárnost jevů. Z tvarů, pohybů a uspořádání spolubojovníky, jelikož je v mořských vlnách po
atomů se dá usuzovat na barvu, chuť, vůni či tep- boji nebyl schopen všechny vylovit. Sókratés ta-
lotu věcí. Základní zásady atomismu formuloval kový postup rady prohlásil za nezákonný a ne-
Leukippos a jeho poznání poopravil a dopraco- spravedlivý, čímž prokázal osobní i občanskou
val Démokritos z Abdér (asi 460 – 370 př. Kr.). statečnost. Pro Sókrata bylo mezi životem a fi-
Tím vypracoval první ucelený evropský filosofic- losofováním rovnítko, uvažoval nahlas a veřejně
ký systém směřující k pochopení a vysvětlení (jak o věcech všedních, tak o těch nejvznešeněj-
bytí a jeho změny, dělitelnosti a nedělitelnosti ších), neměl náhodná témata, nesnažil se mo-
v přírodní materialistické filosofii vycházející ralizovat a za každou cenu poučovat. Nejčastěji
z hmotné jednoty světa. Jeho pokračovatelem byl polemizoval a v dialogu užíval i vtipného a iro-
Epikúros ze Samu a též Říman Lucrecius Carus. nického humoru. Podle vzpomínek jeho součas-
Nejznámějším antickým filosofem (díky Plató- níků mohl Sókratés ze svého filosofování a mou-
novi zveřejňujícímu virtuální rozpravy ze svým drosti udělat velký zdroj příjmů, jako to udělali
učitelem) byl a je SÓKRATÉS navazující na lid- někteří sofisté, ale se svými schopnostmi odmí-
skou i filosofickou tradici z Athén vyhnaného tal obchodovat a na rozdíl od sofistů se snažil
Anaxagoráse obviněného z neznabožství (ateis- o nalezení platné pravdy či pravdivého pojmu
mu – theos je řecky bůh). Provinil se vlastně jen a výroku. Jednoho dne se však všichni jeho
tím, že hlásal o Slunci a Měsíci (nejviditelnějších zjevní a skrytí nepřátelé spojili a obžalovali jej
objektech naší oblohy), že jsou z kamene, což od- z bezbožnosti, kterou kazí mládež (naslouchali
porovalo tehdejším náboženským představám. mu zejména mladí lidé, mezi nimi i jistý Platón.
V sedmdesáti letech se nejmoudřejší muž Řecka
ocitl před nejvyšším athénským soudem a na
204
