Page 22 - Rukovet_WEB
P. 22

Skála není jen dálnice pro ještěrky se dalo sehnat: rybičky, želvu, žížaly, strašilky,
                                                  křečíky… Měl jsem však trošku problém s  ne-
                                                  trpělivostí. Nerad jsem cvičil na klavír, protože
Kde jste vyrůstal jako dítě?
Jsem „Ostravak“, nebo spíše „Porubak“. Tady naučit se nějakou skladbu podle představ uči-
jsem se narodil, vystudoval základní i vysokou tele zabralo podle mě spoustu času. Uměl jsem
školu, a v Porubě, asi 2,5 km od svého bydliště, se pro nové věci rychle nadchnout, ale pak jsem
také pracuji. Jen na gymnázium jsem chodil „až“ u nich třeba dlouho nevydržel a nadšení opadlo.
na Slezskou Ostravu. Naše město mám moc rád,
stejně jako celý tento „region razovity“.
                                                  Takže Vám do dnešních dnů

V životě každého člověka je nesmírně důle-        žádné koníčky nezůstaly?
žité to, jaký vztah měl s rodiči, jak se mu vě-   To naštěstí ne! Ty zásadní koníčky přežily do
novali, co ho naučili. Jakou roli sehráli Vaši    dnešních dob. Mezi mé největší zájmy patří her-
rodiče ve Vašem dětství a dospívání?              petologie, to je věda o obojživelnících a plazech.
Naprosto zásadní! Jsem jedináček, a  tak jsem     Zajímám se především o  chov a  biologii afric-
                                                  kých gekončíků, což jsou drobní ještěři, kteří
si privilegií i strastí toho údělu užil do sytosti. žijí v oblastech severně od rovníku. Ti, kteří se
Rodiče mi vytvářeli skvělé zázemí, mohl jsem vyskytují ve východní Africe, jsou stále obest-
se věnovat množství koníčků a  prakticky ve řeni spoustou nezodpovězených otázek, což mě
všem mě podporovali. Na druhé straně jsem stále více motivuje k  jejich studiu. No a  s  ge-
byl pod stálou kontrolou, a  to, zvláště v  do- končíky souvisí i  moje další záliby: cestování
spívání, nebylo moc příjemné. Dnes se na to a fotografování. Mým další velkým koníčkem je
dívám jinak, protože sám mám dospívajícího „hraní si“ na automechanika. Podařilo se mi zre-
syna – jedináčka a své milující rodiče už dove- konstruovat dva mopedy a starého Fiata z 60. let.
du mnohem lépe pochopit.                          A pokud jde o sport, kolo jsem vyměnil za jízdu
                                                  na koloběžce, a  když mám příležitost, umím
                                                  chodit do přírody i pěšky.
Kolik těch koníčků vlastně bylo?
Řekl bych, že na jednoho chlapce docela dost!
Hrál jsem na klavír, na kytaru, zpíval jsem ve
sboru. Táta mne učil fotografovat a samozřejmě    Učitelé museli mít radost ze zvídavého žáka.
také vyvolávat fotografie, s mamkou jsem se učil  Jakým žákem jste byl?
                                                  Netrpělivým. Většinou se mi se změnou ško-
poznávat kytky a zvířata. Jezdili jsme na kolech, ly či pedagoga zhoršily známky. Na pedagogy
lyžovali, a ke všemu jsem doma mohl chovat, co jsem nejspíše působil roztěkaně, nesoustředěně
   17   18   19   20   21   22   23   24   25   26   27