Page 139 - Odborna_publikace_PTV
P. 139

4. KRAJINA

Do vědeckého názvosloví se krajina dostává od souborem funkčně propojených ekosystémů s ci-
konce 18. století v pracích významných geo- vilizačními prvky“ (§ 3, písm. k, zák. č. 114/1992
grafů A. von Humbolta a V. V. Dokučajeva. Od Sb.). Mnohé legislativní normy se de facto kraji-
tohoto období si pojem krajina osvojilo mnoho nou také zabývají, i když v ní implicitně pojem
vědeckých oborů, z čehož plyne i velké množ- „krajina“ není vyjádřen. Jde například o zákon
ství samotných definic tohoto pojmu a mnoho o životním prostředí (č. 17/1992 Sb.), tzv. „sta-
svébytných pohledů na ni. Krajina je v nich nej- vební zákon“ (č. 437/2004 Sb.), zákon o ochraně
častěji chápána jako fyzicko-geografický systém, zemědělského půdního fondu (č. 334/1992 Sb.),
hospodářský prostor nebo jako životní prostor „vodní zákon“ (č. 254/2001 Sb.), „horní zákon“
člověka včetně jeho kulturních, estetických, du- (č. 44/1988 Sb.)“, zákon o posuzování vlivů na
chovních a sociálních aspektů. Společným zna- životní prostředí (č. 100/2001 Sb.). V celoevrop-
kem drtivé většiny definic krajiny je její poly- ském měřítku definuje pojem krajina například
funkční charakter (Sklenička 2003).               Evropská úmluva o krajině (European Landsca-
                                                  pe Convention) z roku 2000 takto: „krajina” je
Mimo vědecky přesně definované postavení poj- část území, tak
mu krajina existuje i emocionální, citové pojetí jak je vní-
krajiny označované jako vnitřní krajina, krajina
v nás („inscape“), která vzniká identifikací je-
dince se svým okolím (v tomto pojetí vnější kra-
jinou – „landscape“) a je pro každého člověka
jedinečná. Václav Cílek (2002) upozorňuje na
silnou interakci mezi vnitřní a vnější kraji-
nou těmito slovy: „krajina má velký vliv
na duši lidí, kteří v ní žijí. Utváření kraji-
ny, lesy a hory, klima i lidská činnost v ní
má podstatný vliv na formování vlastností
naší psýché…“

Důležitým momentem je zakotvení pojmu
krajina v legislativě. Česká legislativa defi-
nuje krajinu jako „část zemského povrchu
s charakteristickým reliéfem, která je tvořená

                                                                                                  139
   134   135   136   137   138   139   140   141   142   143   144