Page 220 - Odborna_publikace_PTV

7.2.4 Věda Život rychle ustrne v tupé nečinnosti, vzdáme-li
se při první překážce. (SENECA)

Nejmenší částice jsou k sobě přitahovány největší silou.
(ISAAC NEWTON)

Samota končí partnerstvím to řád se tak odráží v řádu světa lidí a promítá
a obyčejně párem, tedy v lidském společenství se i do jazyka. V brazilské Amazonii na březích
mužem a ženou. Ve vědě se často již z úcty, ze- amazonského přítoku řeky Maici žije domorodý
jména ke starověké kulturní tradici, používají kmen Piraha, o nichž píše americký antropo-
řecké či latinské názvy a symboly. Popíšeme-li logický lingvista Daniel Leonard Everett ve své
takové partnerské přiřazení tímto způsobem, do- práci z roku 1986, „Handbook of Amazonian
pracujeme se ke slůvku DUALITA. Jedinečnost Lanquages“ (Příručka amazonských jazyků), že
je často i v životě doprovázena samotou, když je jazyk piraha zná jen tři číslovky: „jedna“, „pár“
někdo sám, často to ani on nepozná a vnější svět a „mnoho“. Navzdory tomu, že používáme pří-
už vůbec ne. Osamělost / jedinečnost = singula- kladu primitivního kmene, dostali jsme se na
rita, což je fyzikální nepoznatelnost, ale většina přírodní a přirozenou evoluční platformu.
z nás je zvědavá (patří to k lidskému rodu). Jak V devadesátých letech 18. století se svou filosofií
naplňovat tuto přirozenou touhu po poznání? přírody německý filosof Friedrich Schelling vne-
Párovým přiřazením, které je jednou z forem sl do pojetí přírody myšlenku vývoje. Koncepci
duality (pár je právě tak základní kategorií jako světa jako výsledného produktu dvou přiřazova-
jedinec či skupina a nemůže být ani s jedním ných protikladných sil završil ve své dialektice
z nich směšován). Dualita tvoří protipól singula- další německý filosof a Schellingův současník,
rity a je velice důležitá tím, že v jejím rámci do- Georg Wilhelm Friedrich Hegel. Svou metodu,
chází k informačnímu toku. Analogicky s tímto označovanou jako „dialektika“, a na ní založe-
se vzájemné přiřazení více než dvou objektů či nou teorii poznání a světového dění v synergii
prvků označuje jako „pluralita“. Na rozdíl od vyložil v díle „Wissenschaft der Logik“ (Logika
duality vznikají v pluralitě složité vnitřní vazby, jako věda, 1812–1816). Podobně jako Heraklei-
které s přibývajícím počtem členů rychle ros- tos i Hegel spatřuje základní příčinu dynamiky
tou. Vnitřní vazby se stávají samostatnou entitou, světa v myšlení a rozporech protikladných sil,
která je jen volně závislá na jednotlivostech a vše které vedou vzájemný dialog. V přírodě i ve spo-
se tím výrazně komplikuje. Kategorie singularity, lečnosti svým rozsahem a významem hrají nej-
duality a plurality se projevují v komunikačních větší roli konjunkce s nenulovým výsledkem, kte-
jazycích, například v osobních zájmenech (já, ty, ré tvoří základ všech synergických procesů.
on; my, vy, oni), přídavných jmen (dobrý, lepší,
nejlepší) a příslovcí (dobře, lépe, nejlépe). Ten-

220