Page 212 - Odborna_publikace_PTV
P. 212

Principy, zákony, teorie                          gie je již velmi blízko k práci a práce je součást
                                                                             procesů. Člověkem, který zákony pohybu ex-
                           Již dlouho je v přírodovědných oborech přijí- celentně zformuloval, byl Isaac Newton a jeho
                           mána teze, že příroda je úsporná ve svých pro- doslova světoborným přínosem jsou tři zákony:
                           cesech, byť to z pohledu milionů let evoluce tak 1. setrvačnosti (což je míra odporu ke změnám),
                           nevypadá. To je však ona „člověčí“ relativita času, 2. síly (což souvisí s hmotností pohybujících se
                           když změníme metriku člověka na Zemi na ves- těles), 3.  akce a reakce (každý, co v životě „ob-
                           mírnou metriku, pak již tento časový údaj je sko- držel“ alespoň jediný pohlavek, to dobře pozná).
                           ro nevýznamný. Tato teze pro fyziku se dá nazvat
                           PRINCIP NEJMENŠÍHO ÚSILÍ.                         Dalším principem posouvajícím poznání lid-
                                                                             stva je obecná TEORIE PŘITAŽLIVOSTI a zase
                           Filosofové (např. Voltaire) a zejména matematici i tento princip všichni známe, aniž bychom se
                           (např. Euler či Leibnitz) se v 18. století přeli, kdo nad ním zamýšleli (cokoli hodíte před, za, vedle
                           vlastně na to přišel dřív. Pokud se nad tím zamy- i nad sebe, zase spadne). Tato teorie, jež je dílem
                           slíte, tak tento princip lidé využívají již odpra- již vzpomínaného Newtona, říká, že vzájemná
                           dávna, jen neměli pro něj jméno (nejkratší vzdá- přitažlivost existuje mezi vším co má hmotnost.
                           lenost je po přímce, míč padá rovnou k zemi Její velikost je závislá na hmotnosti a vzájemné
                           apod.). Tady hráli matematici významnou roli, vzdálenosti (na Zemi je na všech místech sko-
                           protože až když si tento jednoduchý princip po- ro stejná a nazývá se gravitační konstanta (síla)
                           píšete vztahem – závislostí, objeví se vám bez- a musí s ní počítat všichni konstruktéři a pro-
                           počet aplikací. Jsou to formulace vztahů popisu- jektanti). Přitažlivost mezi předměty se snižuje
                           jících pohyby v závislosti na silách tyto pohyby s druhou mocninou jejich vzdálenosti. TEO-
                           aktivujících (akce – reakce), což vedlo k formu- RIE VLN je dalším příspěvkem fyziky k dnešní
Newtonovy pohybové zákony  laci onoho „úsilí“, konkrétně a přesně k popisu „pohodlné“ realitě. Každý, kdo se kdy v životě
                           a vysvětlení pojmu POTENCIÁLNÍ (polohová) koupal u moře či velkého jezera, to určitě zná,
                           a KINETICKÁ (pohybová) energie a od ener- vlny z vody mu občas komplikují život, zejména

                                                                             Zákon síly

                           Objekt                                            Tento objekt se nebude pohybo-
                                                                             vat bez vnějšího působení síly

                           Pohyb                                             Tento objekt se nepřestane pohy-
                           Síla                                              bovat bez vnějšího působení síly

212
   207   208   209   210   211   212   213   214   215   216   217