Page 164 - Odborna_publikace_PTV
P. 164

5.4	 Hvězdné tragédie                             – Slunce. Tahle hvězda nedává příliš mnoho šancí
                         	 a komedie v Amfiteátru                           zazářit jiným tělesům po svém boku. Ze vzdálenos-
                                                                           ti 150 milionů kilometrů svítí na obloze jako veliký
                         Zatímco z hvězdárny nahlížíme do vesmíru jen kotouč a prozáří oblohu natolik, že z jiných vesmír-
                         úzkou štěrbinou kopule, nad amfiteátrem se klene ných objektů si občas zahraje malou roli jen Měsíc.
                         celá obloha. Jakákoliv jiná kulisa jen stěží může do- Ten ovšem čas od času sluneční kotouč zakryje
                         sáhnout její dokonalosti. V amfiteátru můžete vy- a my pak můžeme pozorovat nádherný úkaz zvaný
                         slechnout příběhy, které si lidé po staletí předávali „zatmění Slunce“. K pozorování Slunce jsou určené
                         z pokolení na pokolení a které vypovídají o jejich speciální dalekohledy, v nichž je intenzita světla sní-
                         znalostech i fantazii. Stále znovu a znovu ožívají žena filtry. Můžeme pozorovat sluneční fotosféru,
                         příběh krásné Andromedy, její matky Kassiopei vrstvu, v níž se často objevují sluneční skvrny. Jejich
                         a statného Persea, který bojuje se strašlivou moř- výskyt je vždy spojen s projevy silného magnetic-
                         skou příšerou, aby Andromedu zachránil. Z hlubin kého pole, které zabraňuje promíchávání sluneční
                         minulosti se opět vynořují svědectví o milostných hmoty. Skvrny se pak projevují jako chladnější mís-
                         pletichách nejvyšších bohů Olympu a jejich zasa- ta ve vrstvě, která je zahřátá na 5500 oC.
                         hování do života prostých smrtelníků. Dokud bude
                         lidská paměť sloužit, nešťastná nymfa Kallisto, za- Další typ slunečních dalekohledů využívá tzv.
                         kletá do podoby medvědice, bude kroužit se svým H alfa filtry, které ze slunečního záření vybírají
                         synem Arkasem kolem nebeského pólu. Je úžasné, jen malinkou část – je to spektrální čára záření
                         jak tyto báje po staletí inspirují vnímavé lidské vodíku o vlnové délce 656 nm. Takto zobrazený
                         duše a podněcují jejich fantazii.                 sluneční kotouč je načervenalý a na jeho obvo-
                                                                           du se objevují smyčky nebo výtrysky sluneční
                         Amfiteátr, venkovní prostor určený k pozorování hmoty zvané protuberance a erupce. Prudké vý-
                         jevů na obloze, má dvojí podobu. V noci je přikry- rony sluneční hmoty mohou zasáhnout i plane-
                         tý kulisou hvězdného nebe a ve dne se proměňuje ty. Země je však chráněna magnetickým polem,
                         v divadlo, kde „one man show“ hraje jediný herec které sluneční nabité částice odklání.

              Obr. 5.11
             Amfiteátr
ostravského Planetária

164
   159   160   161   162   163   164   165   166   167   168   169