Page 22 - Casopis_PTV_2015_1
P. 22
pedagogy
Jak se učilo před 50 lety?
Mistr odborného výcviku
na Vítkovickém odborném učilišti »Antonín Blažek«
Toulky minulostí pamětníka potlačit. Dnes tedy něco dělám pravou le dělo. Dále vzpomínám na učitele Troj-
rukou, např. píšu, ale kreslím a zabíjím ku, který učil tak, že jsme ani nevěděli, že
Celé mé dětství je spjato s Jubilejní ko- hřebíky levou rukou. Fotbal hraju levou jsme ve škole. Po mnichovské zradě, tak
lonií v Hrabůvce. Žil jsem zde jako dítě, nohou. Rád jsem kreslil a cokoliv vyráběl, tuto situaci vnímali všichni okolo mne,
pracoval jako mistr odborného výcviku oblíbil jsem si práci se dřevem, to později přišel po vyhlášené mobilizaci do třídy
na Vítkovickém odborném učilišti a trá- ovlivnilo můj životní směr, který jsem si a já poprvé viděl plakat muže! Tato vzpo-
vím zde také dny svého stáří. vybral. Od 6 let jsem cvičil v DTJ, hrál mínka ve mně zůstala silně obtištěna
házenou, lyžoval, provozoval skauting a není asi náhoda, že jsem tohoto muže
Narodil jsem se do dělnické rodiny, v té v Junáku a gymnastiku. Mými cvičiteli ve svém následujícím životě často potká-
době byla velká nezaměstnanost. Tatínek byli bratři Emil a Oldřich Rudlovi. val, ovšem už jako školního inspektora.
byl bez práce a žili jsme z 10korunové
žebračenky, kterou jsme měli doma dlou- „Práce s mládeží mě bavila“ Jak to bylo dále
za protektorátu?
ho uloženou v naší rodinné knihovně Už jako dorůstající student, jsem byl cvi-
jako vzpomínku na těžké časy. Maminka čitelem žactva a dorostu. Práce s mládeží Za protektorátu byla měšťanská škola
pracovala pouze příležitostně u místních mě vždy bavila, měla viditelné výsledky přejmenována na hlavní a přibyla nám
sedláků. Žili jsme tedy velice skromně, a formovala charakter jak můj, tak i dětí. němčina. (pozn. redakce: Jak šel čas,
přesto jsme uspořili peníze na předplatné Rodiče mi po celý život věřili a mně se zmizela němčina a přibyla ruština. Po-
do Ostravského národního divadla, což podařilo je nikdy nezklamat. Puberťác- tom zmizela ruština a přibyla angličtina.
byl pro nás svátek. Tatínek hrál ochotnic- kých průšvihů nebylo moc, dnes si na My Češi se rádi učíme.) Učitelé byli přísní
ké divadlo. Jánošíka v jeho podání mám nějaký zásadní už ani nevzpomínám. a neodpouštěli nic, místo poznámek jsme
již dlouho v paměti, byl jsem na něj pyšný. Myslím, že zde jsem začal tušit jakousi dostali nařezáno.
Maminka s námi často zpívala. Já znal předurčenost pro práci s mládeží.
tehdy tolik národních písní. Uplatnil Co bylo pro mě při
jsem je v „Hrabůvském souboru mládeže“ Obecná (základní) výuce nejdůležitější?
a také v budoucnu mezi mými studenty. škola „U Pošty“
Jako učitel jsem považoval za velmi
Jaké překážky jsem v dětství Na obecnou (základní) školu „U Pošty“, důležité mít a budovat schopnost svůj
nejvíce překonával? kde jsem nastoupil v roce 1934, vzpomí- předmět žákům živým a přesvědčivým
nám s láskou. Paní učitelka Roubíčková způsobem přiblížit tak, aby ho také měli
Byl jsem levák a to v té době oproti dnešku byla svobodná postarší paní, která nám rádi a teprve pak byli schopni dosáhnout
nebylo přípustné. Všichni učitelé, a to již věnovala mnoho pozornosti, přísnosti žádoucích výsledků.
od školky, se snažili tuto moji přirozenost a vyvolala v nás zájem o vše, co se ve ško-
Učňům jsem se věnoval i mimo školu
22
Jak se učilo před 50 lety?
Mistr odborného výcviku
na Vítkovickém odborném učilišti »Antonín Blažek«
Toulky minulostí pamětníka potlačit. Dnes tedy něco dělám pravou le dělo. Dále vzpomínám na učitele Troj-
rukou, např. píšu, ale kreslím a zabíjím ku, který učil tak, že jsme ani nevěděli, že
Celé mé dětství je spjato s Jubilejní ko- hřebíky levou rukou. Fotbal hraju levou jsme ve škole. Po mnichovské zradě, tak
lonií v Hrabůvce. Žil jsem zde jako dítě, nohou. Rád jsem kreslil a cokoliv vyráběl, tuto situaci vnímali všichni okolo mne,
pracoval jako mistr odborného výcviku oblíbil jsem si práci se dřevem, to později přišel po vyhlášené mobilizaci do třídy
na Vítkovickém odborném učilišti a trá- ovlivnilo můj životní směr, který jsem si a já poprvé viděl plakat muže! Tato vzpo-
vím zde také dny svého stáří. vybral. Od 6 let jsem cvičil v DTJ, hrál mínka ve mně zůstala silně obtištěna
házenou, lyžoval, provozoval skauting a není asi náhoda, že jsem tohoto muže
Narodil jsem se do dělnické rodiny, v té v Junáku a gymnastiku. Mými cvičiteli ve svém následujícím životě často potká-
době byla velká nezaměstnanost. Tatínek byli bratři Emil a Oldřich Rudlovi. val, ovšem už jako školního inspektora.
byl bez práce a žili jsme z 10korunové
žebračenky, kterou jsme měli doma dlou- „Práce s mládeží mě bavila“ Jak to bylo dále
za protektorátu?
ho uloženou v naší rodinné knihovně Už jako dorůstající student, jsem byl cvi-
jako vzpomínku na těžké časy. Maminka čitelem žactva a dorostu. Práce s mládeží Za protektorátu byla měšťanská škola
pracovala pouze příležitostně u místních mě vždy bavila, měla viditelné výsledky přejmenována na hlavní a přibyla nám
sedláků. Žili jsme tedy velice skromně, a formovala charakter jak můj, tak i dětí. němčina. (pozn. redakce: Jak šel čas,
přesto jsme uspořili peníze na předplatné Rodiče mi po celý život věřili a mně se zmizela němčina a přibyla ruština. Po-
do Ostravského národního divadla, což podařilo je nikdy nezklamat. Puberťác- tom zmizela ruština a přibyla angličtina.
byl pro nás svátek. Tatínek hrál ochotnic- kých průšvihů nebylo moc, dnes si na My Češi se rádi učíme.) Učitelé byli přísní
ké divadlo. Jánošíka v jeho podání mám nějaký zásadní už ani nevzpomínám. a neodpouštěli nic, místo poznámek jsme
již dlouho v paměti, byl jsem na něj pyšný. Myslím, že zde jsem začal tušit jakousi dostali nařezáno.
Maminka s námi často zpívala. Já znal předurčenost pro práci s mládeží.
tehdy tolik národních písní. Uplatnil Co bylo pro mě při
jsem je v „Hrabůvském souboru mládeže“ Obecná (základní) výuce nejdůležitější?
a také v budoucnu mezi mými studenty. škola „U Pošty“
Jako učitel jsem považoval za velmi
Jaké překážky jsem v dětství Na obecnou (základní) školu „U Pošty“, důležité mít a budovat schopnost svůj
nejvíce překonával? kde jsem nastoupil v roce 1934, vzpomí- předmět žákům živým a přesvědčivým
nám s láskou. Paní učitelka Roubíčková způsobem přiblížit tak, aby ho také měli
Byl jsem levák a to v té době oproti dnešku byla svobodná postarší paní, která nám rádi a teprve pak byli schopni dosáhnout
nebylo přípustné. Všichni učitelé, a to již věnovala mnoho pozornosti, přísnosti žádoucích výsledků.
od školky, se snažili tuto moji přirozenost a vyvolala v nás zájem o vše, co se ve ško-
Učňům jsem se věnoval i mimo školu
22
