Page 87 - Rukovet_WEB

hybuji de facto od 15 let. Zpočátku se jednalo
o vysloveně pomáhající, asistenční profesi. Neby-
li jsme žádní doktoři, ani jsme se o to nesnaži-
li. Všechno se začalo měnit až mnohem později.
Myslím, že mohu říci, že jsem se narodila v pra-
vý čas na pravém místě, což mi dodnes závidějí
třeba kolegyně ze západních zemí, kde už dávno
mají svůj rozjetý systém. U nás, přinejmenším
v Ostravě, jsme začínali úplně od nuly.

Kde tedy podle Vás leží mezník zrodu ošetřo-
vatelství jako vědy?
Tak to bylo samozřejmě v devadesátých letech,
po politických změnách, kdy se mi nejdříve na-
skytla možnost pracovat na vysoké škole. Dosud
jsme ani neměli univerzitu a najednou to přišlo.
Byla založena Fakulta zdravotně-sociální a já
jsem mohla začít budovat nový obor. Ty začátky
byly ale hodně divoké, neměli jsme žádné ukot-
vení, vlastně jsme spíše poskytovali studium při
zaměstnání. Potom přišel vstup do Evropské
unie a všechno nabralo úplně jiný směr.

Co se tolik změnilo?
Už po roce 2000, když se připravoval vstup do Ev-
ropské unie, bylo jasné, že ošetřovatelství se musí
posunout minimálně formálně na vysoké ško-
ly. To byla i podmínka vstupu do Evropské unie
a tak se rozjela v podstatě další etapa, kdy jsme od
roku 2001 v Ostravě začínali jako první v republi-
ce vzdělávat na vysokých školách sestry a porodní
asistentky podle direktiv EU. A jak říkám, nabralo